Piskoř pruhovaný
 Piskoř pruhovaný | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ryby (Osteichthyes) |
| Podtřída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | sekavcovití (Cobitidae) |
| Rod | piskoř (Misgurnus) |
| Binomické jméno | |
| Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Piskoř pruhovaný nebo také piskoř páskovaný (Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758)) je sladkovodní ryba z čeledi sekavcovitých, která je v České republice chráněný druh ryb. Zvláštností tohoto druhu je, že kyslík přijímá nejen pomocí žaber, ale také polykáním vzdušného kyslíku, který je následně vstřebáván do krevního oběhu sliznicí střeva.
Od ostatních druhů rodu Misgurnus v Evropě se odlišuje širokým pruhem, který se táhne na boční straně těla od oka po bázi ocasní ploutve a úzkým pruhem, který začíná u skřelového víčka (operculum) a jeho délka může být individuální, avšak přinejmenším dosahuje na úroveň břišních ploutví.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tělo je zboku výrazně zploštělé a protáhlé. Velikost těla je až 27 cm. Kolem ústního otvoru má pět párů vousů, což je nejvíc u našich druhů ryb. Ploutve jsou zaoblené, prsní ploutve samců jsou o něco delší než u samic. Ocasní ploutev je se 14-16 paprsky. Boky jsou pokryty jemnými šupinkami v množství, které dvakrát až třikrát převyšuje počet šupin u ostatních druhů ryb. Zbarvení piskořů je kryptické ve světlých a tmavých odstínech hnědé. Tělu dominují tmavé podélné pruhy na bocích těla. Celkové zbarvení odpovídá prostředí, ve kterém piskoř žije, např. v temných a kalných vodách jsou jedinci převážně tmavě hnědí až do černé.[3]
Dospělci jsou noční. V období sucha a silných mrazů se zavrtávají do bahna. Zavrtávají se obvykle 20-30 cm hluboko, občas až 70 cm. Jsou schopní přežit v biotopech s nízkou koncentrací kyslíku pomocí střevního a kožního dýchání. Polykají vzdušný dusík, který je absorbován stěnami střeva. Pomalu plavou u dna a pomocí čichu lokalizují bezobratlé, kterými si živí. [2]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Nížinné potoky, řeky a jezera, většinou omezené na hustě porostlá stanoviště s pomalým nebo žádným proudem a měkkým, bahenním dnem. Třou se v husté vegetaci, často na zaplavovaných loukách.
Evropa severně od Alp, od řeky Mázy (Francie) na východ přes odvodňovací kanály řeky Něvy, až k Ladožskému jezeru; severní povodí Černého moře od Dunaje na východ po Kubáň; Dále se vyskytují v povodích řeky Volhy a Uralu. Nevyskytuje se ve Velké Británii, Skandinávii, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově, Krymu a úmoří Jaderského, Egejského a Bílého moře.[2] V České republice je však piskoř druh vzácný a zákonem chráněný. Vyskytuje se pouze v několika enklávách na středním toku Lužnice, Labe, Orlice a Moravy a dolním toku Ohře a Pšovky. O něco větší oblasti jeho výskytu jsou na jihu Moravy na Břeclavsku a ve Slezsku.[4]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Piskoři se živí měkkýši, larvami pakomárů a také dalšími bentickými bezobratlými a pravděpodobně i detritem.[3]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Poprvé se třou ve 2-3 letech, ve velikosti asi 110 mm. Třou se v březnu až červenci při teplotách nad 19°C. Samec následuje samici do husté vegetace a vytváří prstenec kolem jejího těla za hřbetní ploutví. Lepkavá vajíčka se uvolňují do vegetace. Juvenilní jedinci žijí u dna a schovávají se ve vegetaci. Mají velká vnější žaberní vlákna, která mizí po 10-12 dnech.[2] Plodnost samice se pohybuje mezi 5000 – 30 000 jikrami.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Tento druh nemá hospodářský význam. Známá je jeho citlivost na změnu atmosférického tlaku, proto byl používán k předpovídání počasí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d KOTTELAT, Maurice; FREYHOF, Jörg. Handbook of European Freshwater Fishes. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b MAČÁT, Zdeněk. Misgurnus fossilis - piskoř pruhovaný. Natura Bohemica příroda České Republiky [online]. 17.06.2023 [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) | Muzeum Karlovy Vary. kvmuz.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-30.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu piskoř pruhovaný na Wikimedia Commons - Misgurnus fossilis, Weatherfish : bait [online]. Příprava vydání Rainer Froese, Daniel Pauly. FishBase, 2014. Dostupné online. (anglicky)
- BioLib.cz – Misgurnus fossilis (piskoř pruhovaný) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Piskoř pruhovaný v atlasu ryb na CHYTEJ.cz
- Piskoř pruhovaný na MRK.cz
- Obrázky piskoře pruhovaného
- Piskoř pruhovaný - atlas ryb on-line Archivováno 25. 1. 2018 na Wayback Machine.
